baner baner

www.ign.com

Po stopách ,,Deníku" část druhá

Silent Hill vlastní tvorba Po stopách Deníku Carla Morisse - část druhá S nalezeným klíčkem prohledávám přilehlou místnost, kde objevím starý trezor s malým visacím zámkem. Odemknu ho a zjišťuji, že v něm jsou uloženy všechny spisy o cho- vancích tohoto sirotčince, které by mohly lecos objas- nit. Bohužel nic nevidím, stojím v místnosti bez oken a potřebuji s nimi vyjít ven. Vydávám se chodbou zpět, překračuji ve tmě mrtvá těla monster, která jsem před chvílí zabil. Běžím po ulicích města do místního Coffee Baru. Projdu dřevěnou brankou, vylomím dvěře a usednu na barovou stoličku. Při tlumeném světle barové lampy začnu pročítat dokumenty sirotčince. Po chvíli zkoumání beru do ruky podivné desky prošité lidskými vlasy, kte- ré jsou označeny symbolem oběti. Železnou sponou je v nich připnuta potrhaná fotografie Carla Morisse, který byl také chovancem místního sirotčince. Další řádky po- pisují, jak byl vybrán sektou pro náboženské praktiky, které měly jediný důvod, a to, aby byl jako jediný vy- brán pro boj s démonem. Vidím další desky se symbolem démona, kde je na fotografii jakási malá dívka, která se jmenuje Isabel. I ona byla vybrána. Je to podivné !! Data obou rituálních praktik se nápadně shodují. Už chápu, co deník Carla Morrise znamená, je to utrpení, které musel Carl Moriss a malá Isabel společně mezi se- bou prožít. Vše se mi již postupně objasňuje, stále ale nevím, co má s tím vším moje sestra společného ? Uložím desky pečlivě do vaku, který mám stále hozený přes ra- meno. Připraven a ozbrojen železnou tyčí se vydávám zpět do svého města Silent Hill. Překračuji pomyslnou hranici města a zjišťuji, že se tu nic nezměnilo. Téměř na stejném místě potkávám tu stejnou ženu, její hlava je nyní zahalena černou kápí, protkanou bílou krajkou do podoby Krista. Beze slova mi podává zdobenou okultní dýku. Překvapen ji převracím v ruce. Kde jsem ji už vi- děl ? Nevím, vyčerpán přemýšlením, odcházím z místa se- tkání. Nevím, kam jít, touha dostat se zpět do svého domu a napravit zlo, které pohltilo mé město a můj dům, je natolik silná, že se bez váhání odcházím. Dům je zbarven do ruda, po mé levici procházím zahradou která mě vede k otvoru ve zdi. Vydávám se opět do pokoje mé matky. Vracím se přesně tam, odkud vše vzešlo. Přistu- puji k zrcadlu, které přineslo tolik zla a nacházím, co jsem dříve nenašel. Je to medailon, kde jsem ho už pa- nebože viděl ? Roztřesen vzpomínám na deník Carla Mori- sse. Rozhodnu se ho otevřít a prohlížím vše, co by mi mohlo pomoci. Nevidím jen okultní dýku s náčrty kaple, ale i nalezený medailon. Jsou tu také popsány postupy, které musel Moriss vykonat, aby zničil zlo v podobě I- sabel, která se ho snažila kdysi zabít. Chci znovu vi- dět mou sestru. S dýkou v ruce utíkám chodbou po kober- ci s výšivkou SH na jeho lemu. Sestupuji po schodech, které vedou přímo do útrob žhnoucí hrůzy a děsu. Se sl- zami v očích vejdu do místnosti, kde visí na kříži mrt- vé tělo. Zdrcen padnu na kolena a pomodlím se ke Kristu Chybí zde očistec, který by zahubil zlo, které je všude kolem. Bože, pomoz mi. Zadívám se ještě jednou do mdlé tváře, pod víčky jejích očí pomalu stékají slzy, jenž se v žáru svíce podobají kapkám svěcené vody. Tělo se začíná náhle neuvěřitelně klepat, její hlava se kroutí celá dokola. Tvar jména se mění do podoby hlavy Carla Morisse. Připravuji se k boji, je to šílené, zírá na mě odporná hlava, jenž se mě snaží pohltit. Obličej Mori- sse za mění v totální zrůdu a z jeho holé lebky, obale- né krvavým tukem, se pomalu vynořují ruce, které se mě snaží uchopit. Z hlavy, která se stále točí dokola, se začíná vynořovat černý tlustý jazyk. S nadlidskou sil- ou řežu do pařátů Morisse. Jedna z nich mě začíná škr- tit, nemůžu se nadechnout, postupně upadám do bezvědo- mí. Z posledních sil několikrát za sebou zabodávám dýku do jeho lebky. Po chvíli nevěřícně zírám na boží svět- lo, které osvítí prokletý kříž. Cítím, že se mé hrdlo uvolňuje ze smrtelného sevření a já se mohu opět nade- chnout. Vyčerpán, sundám tělo z kříže a vystupuji s ním po schodech ven. Vše je jako dřív, jsem překvapen, celý dům je čistý a neposkvrněný. Otevřu dřevěné okenice do mlhavého rána. Znaven a se zármutkem v duši se rozhodu- ji okamžitě pohřbít podivné tělo sestry, která byla zá- hadně spojena se životem Carla Morisse. Odcházím na místní hřbitov s lopatou v ruce. Bez váhání pohřbívám tělo sestry a hlavu Morisse společně. Moje emoce jsou silnější, než hněv v srdci, usedám na okraj čerstvě vy- kopaného hrobu a pláču. Tmavá mračna se stahují nade mnou, začíná hustě pršet, déšť rozmáčí mělký jílovitý hrob a já s nejistým pocitem vkládám ostatky těla a hlavy společně s deníkem Carla Morrise dovnitř. S ti- chou modlidbou k Bohu pokropím svěcenou vodou hrob se slovy jen svěcená půda najde těmto duším klid ,, AMEN " Se zapomenutým medailonem a dýkou ve vaku se vzdaluji od bezejmenného hrobu, přestává pršet a já se pomalu ztrácím v bílém oparu mlhy. John Krasch žil ve svém do- mě ješte 3 roky a poté ho už nikdo neviděl. Říká se, že odjel nadobro z městečka SILENT HILL................... autor P.K.